Vánoce s vůní kávy

Jak slaví v Etiopii, Ugandě, Kolumbii, Nikaragui a Brazílii

Koledy, ozdobený stromeček, vanilkové rohlíčky a perníčky, smažený kapr nebo řízek s bramborovým salátem patří neodmyslitelně k českým Vánocům. Popisovat tady zvyky a tradice, které jsou typické pro naše zeměpisné šířky, by bylo jako nosit dříví do lesa. Ale co když se vás zeptáme, jestli víte, co je typické pro Vánoce v Etiopii, Ugandě, Kolumbii, Brazílii nebo Nikaragui? Že nevíte? Nevadí, společně s našimi kolegy v zahraničí jsem si pro vás připravili takový malý (možná trochu větší) průlet vánočním světem. Připravte si vaši oblíbenou kávu – pokud můžeme poradit, vánoční náladu vykouzlí káva s kardamomem.
A pokud už máte napečeno, na talířek si dejte pár kousků cukroví a představte si, jaké to asi je prožít Vánoce v parném létě a místo „Veselé Vánoce“ všem přát: „Feliz Navidad“, „Feliz Natal“, „mälkam gäna“ nebo „heri ya Krismasi“.

Kolumbie

Období Vánoc (Navidad) začíná v Kolumbii 7. prosince večer. Tehdy se celá země rozzáří. Lidé zapalují svíčky, většinou červené a bílé, a rozsvítí se vánoční stromečky. Ano, i v Kolumbii mají klasické vánoční stromky, takové, jaké známe u nás – jen tedy umělé. Právě vánoční osvětlení patří k lákadlům, které do země přivádí v období adventu mnoho návštěvníků. Mnoho vesnic v tomto období připomíná s trochou nadsázky jeden velký Betlém. Vánoční osvětlení je v tomto období skutečně důležité. V některých městech mezi sebou dokonce soutěží jednotlivé ulice o nejkrásnější výzdobu. Městem vyhlášeným svou vánoční výzdobou je Medellín, hlavní město kraje Antioquia, kde světýlky zdobí například i řeku, přilehlou promenádu a v ulicích potkáte velké osvětlené figurky, Betlémy či obrovské dárky.  

Ale vraťme se na začátek. Proč vše startuje právě 7. prosince? V tento den totiž Kolumbijci slaví svátek Noche de las Velitas (Noc svíček). Lidé na ulicích a v oknech svých domů zapalují svíčky a tím osvětlují cestu Panně Marii. Na 8. prosinec totiž připadá den Neposkvrněného početí Panny Marie. Vánoce a celé předvánoční období jsou v Kolumbii silně spjaty s náboženstvím. Více 90 % obyvatel země se hlásí ke křesťanství, jsou katolíci.

Od 16. prosince, tedy devět dní před Štědrým večerem, se celé rodiny pravidelně scházejí u jesliček či vánočního stromku, kde se modlí a zpívají koledy. Této tradici se říká Novena de los Aguinaldos (období 9 dní = novena). Původně katolická tradice se postupem času stala především společenskou událostí, při níž se scházejí nejen rodiny, ale i přátelé a sousedé, nechybí spousta dobrého jídla a pití a většinou ani živá hudba. Na venkově mívá Novena stále ještě náboženský charakter. Vše má předem daný řád. Každý večer se tak rodina a přátelé sejdou a jako první zpívají koledu, poté následuje několik modliteb (ke Svaté rodině, k Panně Marii, k Otci…), recitují se také verše s Vánoční tematikou a vše je zakončeno závěrečným požehnáním. 

Kolumbijské Vánoce jsou sice plné rozjímání, modliteb a náboženských tradic, ale i rozdávání dárků zde hraje významnou roli. Stejně jako v Čechách, i kolumbijské děti píšou na začátku prosince dopis Ježíškovi. Ten pak nechávají (ne jako u nás za oknem) u nejbližšího Betléma, v jesličkách. Většinou je právě Niño Dios (Ježíšek) tím, kdo nosí dárky. V některých rodinách, především ve velkých městech, to může být i Papá Noel (Santa Claus). Dárky se pak rozbalují o půlnoci z 24. na 25. prosince.

Samotný Štědrý den, tedy 24. prosinec, je pak velmi slavnostní. Od samého rána se slaví, Kolumbijci se scházejí – přes den se navštěvují přátelé a kamarádi. A k večeři většinou usedá široká rodina. A jaké, že je typické štědrovečerní menu? Kolumbijci žádné takové nemají. V každé rodině se vaří prostě to, co mají rádi. Ženy od brzkého rána připravují v kuchyni vše na to, aby byl Štědrý večer dokonalý. 

K oblíbeným pokrmům, které se objevují na většině stolů, ale patří lechona (většinou rýží a hráškem plněné, pečené mléčné sele). To je skutečně slavnostní jídlo – jeho příprava trvá více než 10 hodin a mnohdy se na ní podílí většina členů rodiny. Není ale výjimkou, že některé rodiny večeří pečeného krocana, krůtu nebo kuře. Na stolech nechybí ani šunka nebo třeba kuřecí polévka Ajiaco Bogotano. Jako příloha bývají nejčastěji brambory, ale i kukuřice v různých podobách. Měli jste třeba možnost ochutnat národní kolumbijské jídlo Tamales? Jsou to masovo-kukuřičnou či zeleninovo-kukuřičnou hmotou plněné balíčky, většinou z kukuřičných listů, které se vaří v páře až do doby, dokud se hmota sama neodlepí z listů. 

Klasické cukroví byste v Kolumbii nenašli, ale o sladké zde rozhodně není nouze. Ve velkém se během celého vánočního období jedí sušenky – kupované i připravené doma, oblíbené je ale také smažené pečivo hojuelas (vločky), které jé obalené cukrem, nebo jím posypané. Hojuelas tradičně doplňuje ještě med či marmeláda. Na štědrovečerním stole většinou nechybí ani pudink z kukuřičného škrobu – natilla. A když už je sladkého dost, na řadu přichází buñuelos – smažené koule z kukuřičné a jukové mouky se sýrem. Vše se zapíjí sladkým červeným vínem, ale nechybí ani pivo, fermentovaný nápoj z kukuřice chicha nebo něco „silnějšího“ – aguardiente, tedy likér z cukrové třtiny s výraznou chutí anýzu. 

I v Kolumbii se chodí o půlnoci do kostelů na Půlnoční mši. Po půlnoci se také rozbalují dárky a poté se pije, jí, zpívá a tančí až do rána. Ve městech většinou lidé slaví doma s rodinou a blízkými přáteli, případně se vyrazí ven do ulic, na náměstí, do restaurací a barů. Na vesnicích je to trochu odlišné – tam jsou dveře domů otevřeny všem. Všichni se znají a celá vesnice slaví společně. Není vůbec divné, že se hrnce s jídlem a basy s pivem vynesou na ulici a nabízí se kolemjdoucím. Ani zde nechybí hlasitá hudba. Bez té by jakákoliv oslava v Kolumbii byla nemyslitelná. 

Po Štědrém večeru ale oslavy a tradice rozhodně nekončí. Velmi zajímavým zvykem je také to, že 24. prosince a 31. prosince si někteří Kolumbijci kupují zcela nové oblečení. Pro někoho je to symbol konzumu, pro jiného dávný zvyk – obléknout se výjimečně na výjimečnou událost. A nesmíme zapomenout ani na 28. prosinec, kdy se slaví Día de los Santos Inocentes (Den neviňátek). V Kolumbii, stejně jako ve většině ostatních států Latinské Ameriky i ve Španělsku, se tento den nese v duchu žertů a nástrah. Je to vlastně takový „kolumbijský apríl“. 

Vánoční čas trvá v Kolumbii až do 6. ledna, tedy do příchodu Tří králů. I ti nosí dětem dárky, stejně tak, jako krátce po narození Ježíše přinesli hodnotné dary do Betléma. Postavy mudrců z Východu jsou pro Kolumbijce také neopomenutelnou vánoční tradicí. 

Fotky jsou od naší kolegyně Veroniky, která v Kolumbii žije.

V Etiopii si užívají bílé Vánoce 

Když se řeknou bílé Vánoc, u nás v Čechách si představíme sníh. To v Etiopii o sněhu vůbec nemůže být řeč, ale Vánoce mají bílé i tak. A to úplně každý rok. Hned vám prozradíme, jak je to možné, když v tomto období dosahují teploty v této severoafrické zemi k 24 stupňů. Na Štědrý den totiž chodí všichni Etiopané podle tradice oblečeni v bílém. Většinou na sobě mívají tradiční oděv – Netela. Ačkoli ve velkých městech už se tato tradice opouští a místní se oblékají do klasického „západního“ oblečení. 

Nutno říct, že v Etiopii se většina věřících hlásí k pravoslavné církvi Tewahedo. Mají tak juliánský kalendář (my se řídíme kalendářem gregoriánským) a Vánoce, v amharštině Ganna nebo Genna, slaví 7. ledna. Den narození Ježíše Krista patří v Etiopii k největším náboženským svátkům a odpovídají tomu i oslavy, pro které je důležitá především duchovní rovina. Dárky se tradičně nedávají, ačkoliv západní vánoční zvyky – stromeček a dárky, se už do etiopských domácností pomalu dostávají. Stejně tak i postava Santa Clause, tedy toho, kdo nosí dárky, je pro Etiopany známá spíš z filmů. 

Většina náboženských aktivit se odehrává v kostelech, ale velmi typické jsou i průvody a náboženské hry. Vánoční mše (6. ledna), je vždy velmi navštěvovanou událostí. Do kostelů míří průvody věřících v bílém oblečení, které bývá po okrajích zdobené vyšívanými ornamenty. Všichni drží v ruce svíčku. Když dojdou ke kostelu, třikrát ho obejdou. Tato tradice je vzpomínkou na Tři krále, konkrétně na Baltazara, který z Etiopie pocházel. V kostele pak proběhne mše, při níž ženy a muži stojí odděleně. Vánoční mše většinou začíná v 18 hodin a končí v brzkých ranních hodinách dne následujícího. Není výjimkou, že věřící obejdou za noc více kostelů a účastní se vícero mší. 

Na Štědrý večer se tradičně schází široká rodina, ženy vaří večeři a muži „si hrají“. K tradicím etiopských Vánoc totiž patří i speciální sváteční hra podobná pozemnímu hokeji, kterou muži a chlapci hrají pouze tento jeden den v roce. Hra, pro kterou je typická hokejka z větve a dřevěný míček, se jmenuje Yágenna Chewata. Tento zvyk odráží starou legendu, podle níž právě touto hrou oslavili pastýři zvěst o narození Ježíše.

Ke štědrovečerní večeři bývá pokrm zvaný wat – dušené kořeněné maso (kuřecí, hovězí, jehněčí) se zeleninou. Místo talíře Etiopani používají placku indžera, která se trhá, namáčí do omáček a používá v podstatě jako lžíce. K jídlu se popíjí také tradiční etiopské medové víno zvané tej. Hostina je pro mnoho obyvatel Etiopie zakončením 43 dní dlouhého adventního půstu – Půst proroků (Fast of the Prophets, Tsome Nebiyat), který začíná 25. listopadu. Během tohoto období se jí pouze jedno veganské jídlo denně. Je zakázané jíst cokoliv s masem, vejci či mléčnými výrobky a nesmí se pít ani víno či jiný alkohol. 

Uganda

Ugandské Vánoce se jmenují Sekukkulu, jsou nejdůležitějším svátkem v roce a slaví se 25. prosince. Většina tamních obyvatel se hlásí ke křesťanství, a snad i proto jsou Vánoce stále vnímány především jako svátek duchovní. Během Sekukkulu se všechno zastaví. Mladí Uganďané, kteří studují či pracují ve velkých městech, se vrací domů do vesnic, odkud pochází, aby Vánoce oslavili s rodinou. Západní tradice se Santa Clausem, vánočními stromy, ozdobami a dárky se objevují především ve velkých městech. 

Stejně jako v Etiopii, ani v Ugandě nejsou Vánoce o dárcích. Místo nich si Uganďané posílají vánoční přání. Když už se někdo rozhodne dárek dát, bývá to většinou jídlo, třeba maso. 

Oslavy narození Ježíš Krista začínají už 24. prosince večer, kdy se chodí do kostela na tradiční půlnoční bohoslužbu. Vánoční rolničky, ale především kostelní zvony jsou slyšet po celé zemi. Kostely také bývají ozdobené světýlky a barevnými dekoracemi. Dokonce i v oblastech, kde ještě není zavedena elektřina se snaží ozdobit svá obydlí i kostely co nejbarevněji. Místo elektrických světýlek plápolají svíčky a k výzdobě se mnohdy používají třeba i banánové slupky či celé banány. Ono se není vlastně úplně čemu divit. Ne nadarmo se Ugandě přezdívá „banánová velmoc“. O banány zde rozhodně není nouze a používají se prostě všude.

Přípravy na Sekukkulu není radno podcenit. Ugandské ženy začínají velmi brzy ráno vařit jídlo ke štědrovečerní večeři a děti pomáhají s výzdobou i přípravami. Začíná se například udit kuře nebo jiné maso a připravuje se tradiční matooke. Poté se jde opět do kostela na Vánoční mši, během které bývají kostely plné. Chodí tam totiž i ti, kteří normálně do kostela nechodí. Uganďané se do kostela oblékají slavnostně, hlavně ženy se snaží mít vždy nový oděv ladící s turbanem na hlavě. 

Večer pak přichází na řadu to, co na co se všichni těší – skvělé jídlo, hudba a příjemně strávené chvíle s rodinou, ale i blízkými přáteli či sousedy. Během vánoční hostiny nesmí chybět kuře. Pro většinu Uganďanů je to slavnostní jídlo. Maso, které moc často během roku nejí. Kuře se nejprve vyudí nebo ugriluje, a pak se zabalí do banánových listů a vaří se v páře společně s matooke. Ugandský způsob vaření jídla v páře v banánových listech je naprosto jedinečný – jídlu to dodá neopakovatelnou chuť, kterou jinde ve světě prostě nezažijete. 

Matooke je tradiční národní jídlo, které si místní užívají po celý rok. Jedná se o vařené či dušené rozmačkané banány Matoke (ale pozor nejsou to klasické banány, které známe my, ale takové, které rostou výhradně v oblasti afrických Velkých jezer. Sklízí se zelené a syrové se jíst nedají, protože obsahují hodně škrobu a nebylo by to příjemné). Kromě kuřete a matooke se během štědrovečerní večeře podává i jiné maso, většinou připravené se sladkými bramborami či rýží.

Nikaragua 

Poslední měsíc roku je v Nikaragui ve znamení velkých oslav. Tak jako téměř všude na světě jsou středobodem Vánoce (Navidad), ale vedle těch mají Nikaragujci ještě řadu vlastních tradic, které jsou typické jen a pouze pro tuto zemi, případně některý z regionů.

Hlavním náboženstvím v Nikaragui je křesťanství. K římsko-katolické církvi se hlásí zhruba 73 % populace, 16 % jsou pak protestanté. Vánoce jsou svátkem především náboženským a počátky jejich slavení sahají v Nikaragui do doby kolonizace, tedy do počátku 16. století. Španělští dobyvatelé s sebou mimo jiné přivezli i katolické zanícení, které posléze převzali i domorodí Nikaragujci, kteří mu dodali pro ně typický mystický charakter. 

Od této doby se v Nikaragui slaví například La Purísima, která bývá takovým symbolickým zahájením vánočního období. La Purísima je oslava Neposkvrněného početí Panny Marie (svátek Neposkvrněného početí Panny Marie připadá na 8. prosinec). Nikaragujci se při těchto příležitostech scházejí s rodinou i přáteli a společně se modlí před oltářem se soškou či obrazem Panny Marie. Zpívá se a hraje na nejrůznější hudební nástroje – píšťaly, tamburíny. A samozřejmě chybět nemůže ani dostatek dobrého jídla. 

Další velmi oblíbenou a hlučnou nikaragujskou „fiestou“ je La Gritería (el grito = křik), při níž se také oslavuje Panna Marie. Každý rok 7. prosince přesně v 18:00 zazní ze všech kostelů, katedrál i farností po celé zemi výkřik: „¡¿Quién causa tanta Alegría?!“ (Kdo stojí za takovou radostí?). Odpovědí je hromadný výkřik: „La Concepción de María!“ (Početí Marie!). V tomto okamžiku nebe nad městy i venkovem ozáří mohutné ohňostroje a nechybí ani ohlušující rány petard a typický pach střelného prachu. Neznalý člověk by si mohl myslet, že v Nikaragui vypukla válka. Stejný scénář se pak ještě opakuje o půlnoci i v poledne a v šest večer následujícího dne – to už ale v menším měřítku. 

Od konce listopadu bývají ulice ve městech, ale i na vesnicích ozdobené světly a girlandami. Začínají se objevovat i umělé vánoční stromky a Betlémy – velmi často tam ale v jesličkách chybí figurka Ježíše, ta se v kolébce objevuje až 25. prosince. Tradičně je to právě Ježíšek, který nosí dárky. Nicméně díky americkému vlivu už v mnohých rodinách chodí také Santa Claus. Dárky se rozbalují o půlnoci, případně 25. prosince brzy ráno. Prostě v okamžiku, kdy se natěšené děti vzbudí. 

Hlavní oslavy Vánoc jsou tedy tak jako i jinde ve světě 24. a 25. prosince. Vánoce jsou především svátkem rodinným. Od samého rána Štědrého dne se Nikaragujci navštěvují a užívají si společné chvíle – povídají si, vzpomínají, jedí a popíjí. Někteří chodí do kostela na mše, jiní se scházejí třeba na pláži. Ženy začínají velmi brzy připravovat jídlo na štědrovečerní večeři.

Brazílie

O Vánocích je Brazílie uprostřed léta. Většina oslav, a není se čemu divit, se tedy odehrává až poté, co zapadne slunce a teplota trochu klesne. Mohlo by se tak zdát, že brazilské Vánoce tedy budou hodně exotické – ozdobené palmy se sice sem tam objeví, ale klasické vánoční stromky, tak jak je známe my, rozhodně převažují. I když je fakt, že ty živé bychom v Brazílii hledali těžko. Kromě tropického počasí se ale brazilské Vánoce vlastně nijak podstatně neliší od Vánoc v Evropě či USA. Asi nejvíce je patrný vliv Portugalska, což je pochopitelné, protože Brazílie patřila po dlouhou dobu k portugalským koloniím. 

Mezi věřícímu Brazilci je velké převaha těch, kteří patří do katolické církve. Vánoce (Natal) tak slaví 25. prosince a stejně jako téměř všude jsou především časem klidu, setkávání se s rodinou a přáteli, časem náboženského rozjímání, zpomalení, ale také dobrého jídla a pití. Na severu země jsou Vánoce svátkem více duchovním, ve velkých městech na jihu jako je například Rio de Janeiro či São Paulo se pomalu ale jistě stávají hodně komerční záležitostí – blikající světýlka, červeno bílé dekorace i postava Santa Clause jsou všudypřítomné. 

Je možná trochu zarážející, že i ve 35 stupních je Papai Noel, jak se Santovi v portugalštině říká, stále oblečen v červenobílém huňatém oblečku. I když někdo říká, že prý to je hedvábí, aby se tolik nepotil, ale kdo ví? Stejně jako Santa Claus, pochází i Papai Noel ze severního pólu. Do domů se s dárky nepouští komínem, ale děti mu na parapetu nechávají ponožky či punčochy, které když najde, vymění je za dárek. 

Na rozdávání dárků se vždy čeká až do půlnoci. Dopoledne Štědrého dne (24. prosince) je tradičně zasvěceno přípravám na večeři. Odpoledne je časem pro setkávání se s přáteli a večer Brazilci tráví v kruhu rodiny, ačkoli i ta může být někdy pěkně rozvětvená. Štědrovečerní večeře je skutečně slavnostní záležitostí, kdy si všichni obléknou nové šaty, dámy se krásně namalují a učešou, a pak si užívají obrovskou hostinu. Ta většinou začíná mezi 8 a 10 hodinou večerní. 

Hlavním vánočním jídlem v Brazílii je pečený krocan. Na stole ale nechybí ani zelenina, rýže, fazole, šunka či variace na bramborový salát. A protože v Brazílii žije i mnoho přistěhovalců, promítají se jejich tradice i do brazilských Vánoc – italské panettone či lasagne, portugalská solená treska bacalhão pečená s miniaturními bramborami, cibulí a zeleninou, německá štola nebo anglický puding tak nejsou na štědrovečerních tabulích žádnou výjimkou. V žádné rodině také nemůže chybět hroznové víno – to totiž podle křesťanské tradice přináší štěstí a bohatství.  

O půlnoci si pak všichni připíjí, obejmou se, dají si polibek na tvář a popřejí si „Feliz Natal“. To může být někdy ve velmi početných rodinách i pěkně zdlouhavý proces, ale Brazilci nikam nespěchají a na dárky, které se rozdávají až poté, si rádi počkají. Především ve velkých městech se o půlnoci také rozehřmí ohňostroje.

Aby mohly být Vánoce skutečně štědré, je zvykem v práci dostávat 13. plat. Tuto „tradici“ zavedl na počátku 60. letech minulého století prezident João Goulart ve snaze podpořit ekonomiku kolem Vánoc, zvýšit tržby i výběr daní. Obdobným přilepšením pro ty, kteří nemají nijak vysoký plat, je další pro Brazílii typická tradice – Caixinha – malá krabice. Kartonová krabička obalená balicím papírem slouží jako pokladnička. Bývá na takových místech, jako jsou třeba čekárny, kavárny, kadeřnictví, restaurace nebo pokladny v obchodech, a lidé do nich mohou házet mince i bankovky. Vše je postaveno na principu podobném klasickým dýškům – prostě na přilepšenou těm, kteří nemají nijak vysoký plat.

Stejně jako Vánoce, je pro Brazilce velkým svátkem i 6. leden – tedy Slavnost Zjevení Páně (svátek Tří králů) 

Co vy? Dokážete si představit Vánoce na pláži, nebo dáváte raději přednost těm českým na sněhu (nebo blátě)?

Zdroje:

https://www.whychristmas.com

naši kolegové a farmáři v Kolumbii, Nikaragui a Brazílii